Náš poslední podzimní krátký road trip (myslím, že 4 dny) v roce 2017, jsme vymysleli do Národního parku Berchtesgaden se zastávkou v rakouské Solné komoře. Vyjeli jsme brzo ráno a ještě někde na odpočívadle u Linze, mě díky mojí nesoustředěnosti píchla vosa do jazyka. Jo vosička si políčila na můj chleba stejně jako já. Po dalších dvou hodinách a třech zmrzlinách můj jazyk začal přicházet k sobě. Mezi tím jsme zaparkovali ve vesničce Winkl a vyrazili dobývat Schlafberg. Z městečka Wolfgang sem jezdí vláček. I to musí být zajímavá podívaná, ale my jsme si dali do těla, potkali jsem pár lidí, jezdí se sem hlavně vláčkem.
Pro ještě hezčí podívanou, doporučuji využít hotel Schafbergspitze, který na vrcholu je. Jsou tu totiž ty jedny z krásných západů slunce. Bohužel nevím jak východy, nespali jsme tu, ale je tu tak krásně vidět všude, že i východ tu bude stát za to. Hlavně nezapomeňte čelovky (jako my) místní hospůdka vás naláká na pivečko a polívčičku, rozsedíte se, mrknete na západ slunce, ale s baterkou na mobilu a krysákama, se vracet lesem zpět k autu není úplně optimální situace. Hlavně, že máme čelovky připravené doma (tam jsou nám platné). Chtěli jsme tu přespat, ale měli plno. Po cestě jsou ještě malé chatičky na jedné planině, chtěla jsem tam ťuknout, protože jsme měli fakt dost, ale bylo mi to přítelem rozmluveno. Nakonec ani nevím jakým zázrakem jsme dorazili. Šli jsme spát na prasata a ráno se jeli vykoupat. Snídaně u jezera, kafíčko v městečku Mondsee. Tyhle rakouská městečka mají krásná centra, je to radost si tu jen tak posedět.
Potom jsme si udělali hezkou procházku po Salzburku (článek z mé minulé návštěvy zde) Hodili leháro v místním parku a obdivovali život kolem řeky.
Ráno jsem mířili do německého Národního parku Berchtesgarden. Přespali jsme na parkovišti ve městě Berchtesgarden a šli se cournout do města a poté jsme si jeli udělat tůru k jezeru Hintersee. Projeli se na lodičce a užívali se pohody na jezeře. Na jezeře Konigssee, jsem už před lety byli, proto jsme ho vynechali. Je tu mraky turistických tras, v infocentru dávají skvělé knížečky podle náročnosti. Jsou tu i náročnější vícedenní, ty jsme bohužel propásli, protože jsme si nebrali stan ani spacáky, tak příště. I takhle na podzim tu bylo opravdu dost lidí, s čím jsem moc nepočítali. Proto jsme se tak nějak lidem vyhýbali a chodili si po vlastní ose a myslím, že jsme i dost polehávali v loukách a nic nedělali.
