I když byl Červenec, moc lidí sem nechodilo. No možná věděli proč. Cesta na Canin vede přes skály, po skalách a možná i pod skálou. Je to takové vyprahlé pouštní cosi. A pokud chcete k ,,Oku ve skále,, tak to je na ferratovou výbavu (tu jsme neměli a naši psi taky ne). Ale i to jsme zvládli. Každopádně s výbavou můžete obejít celou skálu a ty výhledy jsou neuvěřitelné. Občas jsem měla hodně nahnáno, kord, když jsem šplhala po skále v jedné ruce psa a nevěděla jsem koho by mi bylo víc líto, kdybych šlápla vedle. Naštěstí s lehkou odřeninou jsme se vrátili živí a zdraví. Myslím že Matouš víc prožíval jízdu kabinkovou lanovkou, než nějaké skákání po skalách. Shrnutě říci, děti bych sem úplně nebrala, i když potkali jsme jeden pár s dvouma dítkama. Na Canin jsme úplně nevylezli, zůstali jsme o vrchol před, protože jsme toho měli fakt plné brýle a ještě náš čekala cesta zpět. Ve městě Bovec vám budou nabízet Zip-line, rafty, bungee a všelijaké dobrodružství, ale tenhle výlet strčí všechno do kapsy a ještě zadarmo, platíte akorát za lanovku. A pak pokračujete o vyznačených cestách, není se kam ztratit.
Trasu máte vyznačenou na konci článku.
Když jsme se vrátili, zašli jsme na vymodlenou večeři místních specialit a dobré pívo. No byli jsme pěkně spálení i když jsme se mazali 30 a 50 faktorem, 5 hodin bez stínu je fakt nálož. Pak to přišlo, po jednom pivu jsme totálně odpadli. Hodinu jsme střízlivěli a pak se vydali do klikatých vršků Mangardského sedla, kde jsme přenocovali. No někdy bych ten výšlap zopakovala, ale ještě teď je ta představa moc náročná.
