Svatojakubská pouť – Severní trasa

Každý někdy potřebuje vyčistit hlavu a trochu vypnout, je spousta způsobů. Od víkendové opice, po měsíční pouť po Evropě. Víkendové opice nezabraly, tak se můj přítel rozhodl jednu takovou pouť podniknout. Asi každý cestovatel zná Pouť Svatého Jakuba do španělského Santiago de Compostela. Tato Pouť každý rok přiláká neuvěřitelné množství lidí z celého světa.

Podle mě na tom má velkou zásluhu i Paulo Coelho a jeho knížka Poutník, díky kterému na začátku devadesátých let začala tato upadající cesta znovu nab  ývat svojí dávné slávy. Doporučuji přečíst. Rozhodnutí odjet do Španělska nebylo jednoduché. Otázky typu kdy, kam, co peníze, co dovolená, bude to pro mě?

Navštívili jsme i jednu přednášku, užasné Lucky z luckycesta.cz, která šla z Potra do Santiaga (250km) v lednu, kdy tam potkala 7 lidí a celou dobu jí propršelo, prostě neuvěřitelná pouť. Proto přečtení zkušeností dalších poutníku byl květen ideálním měsícem pro cestu.  Pozor blíží se září/říjen, další dobré měsíce pro pouť. Asi se rovnou vyhýbejte letním měsícům, velká vedra a mnohonásobně víc lidí, vám k pohodě moc nepřidá. Nakonec nepotřebujete ani žádné velké plánování, 30 – 40 litrový batoh, letenky, cesta odkud kam a odhodlání.

IMG-20170519-WA0022

Obecně o cestě

Severní cesta vedla z Irůnu, má přes 500km. Procházíte kolem oceánu i krásnou horskou přírodou. Jsou tu i oblasti kdy jdete po silnici, ale rozhodě ne po rychlostních, spíše procházíte přes vesnice.  Rozhodně se je na co dívat, mlhy po ránu, spousty zvířat kolem. Pokud máte i dost času, můžete zkusit i surfovat v oceánu, možnosti tu jsou.

46_53b7b84364c97_nord-route (1)

Martin přiletěl do Bilbaa a jel autobusem do Santanderu. Cesta Santander – Santiago je přes 500km dlouhá. V Sebrayo se cesty rozdělují, jedna pokračuje podél pobřeží a druhá vede do hor Camino Primitivo, tou šel i přítel.

Co od cesty očekávat?

Lidé jsou naladění na stejnou poutní vlnu jako vy, proto není těžké se seznámit. Až se vrátíte domů, budete mít nové přátelé z celého světa. Dozvíte se spoustu zajímavých příběhu a třeba si i uvědomíte, že na tom nejste tak špatně, jak si často lidé myslí. Máte možnost být sami a utřídit si myšlenky. Ale nefunguje to tak, že ujdete 400km a budete osvíceni a absolutně vyrovnaní. Spíš bych to nazvala tak, že si odpočinete od svých stereotypů, starostí a dostanete určitý nadhled na svět.

Co nejnutnějšího sebou?

  • ŽÁDNÉ TVRDÉ POHORKY!! cesty jsou všelijaké, hlavně silnice a polní cesty, proto nejlépe tenisky. Nejlepší je vzít si obuv, kterou máte prošláplou, žádnou novou, od které nevíte co očekávat. 
  • Vezměte  si sebou funkční věci, praktické a rychleschnoucí. Nakonec stejně zjistíte, že moc věcí nepotřebujete. Oblečení si můžete vyprat v ubytovnách.
  • V horách i na severu Španělska je celkové počasí proměnlivé, proto bych doporučila pláštěnku, ale i opalovací krém, za hodinu to přejde a zase šlapete o sto šest.
  • Rozhodně náplasti na puchýře, na internetu je i diskuzní forum, kde vám doporučí, čím si olepit nohy, abyste předešli puchýřům.
  • Kdykoliv si můžete cokoliv dokoupit, místní jsou na poutníky zvyklí a proto i obchody jsou přizpůsobeny potřebám poutníkům.
  • Špunty do uší. Věřte, že budete spát nad někým, kdo hodně chrápe.

Poutnické menu se pohybovalo okolo 10 euro. Možná vás překvapí, že místo sklenice dostanete rovnou celou láhev vína.

Ubytování?

Nemusíte s sebou vláčet stan, karimatku ani spacák. Po trase je spousta ubytoven a tak se ani nemusí extra plánovat, kde složit hlavu. Dá se říci, že jsou 3 druhy ubytoven, většinou vám udělají i jídlo a někdy to máte i se zážitkem, třeba společného zpívání u kapličky. Květnová vytíženost ubytoven nebyla moc velká, málokdy se stalo, že by se nebylo kde ubytovat. Celkově severní cesta je kldinější a nejde po ní tolik lidí jako třeba po Francouzské.

  • Městské – nejlevnější, čemuž také odpovídá kvalita a můžete očekávat 15 i více spolubydlících. Ceny se pohybují okolo 6eur. Většinou se zde nachází kuchyňka se základními nezbytnostmi a možností vyprat oblečeni.
  • Soukromé – jsou hezké, často se nacházejí ve stejném domě jako bydlí majitele. V jedné místnosti lze očekávat 4 – 8 spolubydlících. Cena se pohybuje od 10 do 15 eur, kde je většinou zahrnuta snídaně i možnost vyprání oblečení.
  • Dotované neboli donativos – hezké s velice rodinnou atmosférou. Opět většinou ve stejném domě jako bydlí majitelé, kteří z různých důvodů, jako jsou udržení tradice nebo kontakt s poutníky, nabízejí bezplatné ubytování i jídlo. Zde pouze platíte pokud chcete a můžete v libovolné výši. Ze zkušenosti jedno z nejlepších ubytování na cestě, kde můžete zažít společnou večeři, vyprávění o historii a nadcházejících etapách cesty, společné probuzení vůní kávy, kterou nám hostitel slíbil probuzení v předem domluveném čase bez nastavení budíků a samozřejmě společnou snídani. Marťas navštívil pouze dvě donativos, kdy v jednom byly dva pokoje po 4 postelích a v druhem členitá místnost asi se 14 postelemi. Za tu pohostinnost jim ty peníze stejně necháte.

Tip: Užitečná stránka na přehled ubytování s hodnocením i cenou je gronze.com. Díky rostoucí popularitě však přibývají nové ubytovny, které zde mohou chybět. Užitečné jsou take google.maps.com.

Alternativa Svatojakubské pouti?

Pokud nechcete být poutníkem a létat tisíce kilometrů a poslouchat příběhy, vytvořte si vlastní cestu. Vyjděte třeba ve čtvrtek z domu a projděte se přes Čechy, nebo jeďte někam, kde to máte rádi. Víkend, týden, měsíc, všechno vám pomůže. Ubytování v kempech, na divoko, hostely, nebo se zeptejte a přespěte u někoho na zahradě. Každopádně, mě tahle Pouť nadchla a jednou bych jí chtěla jít taky, ale zatím si tvořím vlastní cesty. Třeba v srpnu jdu na týden na Šumavu cca 100km. Je to sice krátké, ale ten týden je potřeba, doufám, že budu mít i hodně proměnlivé počasí.

20427788_10207595865493685_1001411759_n (1)

Napsat komentář