Triglavský Národní park o prázdninách praská ve švech. Proto je lepší mu trochu upustit a vydat se sem mimo sezonu. I ubytování v kempu je docela oříšek, kempy jsou narvané k prasknutí a spaní mimo kemp není povoleno. My jsme jeden den spali na parkovišti v Bovci, i v kempu blízko Bovce a nakonec i v nádherné přírodě s neskutečným západem a východem slunce na vrcholu Mangardského sedla. Říkala jsem si, že nás tam bude spát víc, protože je to krásné místo, ale v podvečer všichni odjeli a my tu zůstali jen s párem Slováků, kteří se tu stejně jako my, chystali na východ slunce pod horu Mangard. Bylo to nejvýše položené místo, kde jsme s Berlingem spali –
2055 m nad mořem.
Myslím, že se tady platí nějaký poplatek za vstup, my jeli v podvečerních hodinách, tak jsme nic neplatili. Přes den je docela výzva se sem vydat. Cesty jsou hodně klikaté a jezdí sem mraky lidí, proto vyhýbat se ostatním autům, je celkem nepříjemné. Realita je taková, že na jedné straně skoro dřete okýnko o skálu a nebo horším případě padáte ze srázu. Doporučuji troubit do zatáček, ať o vás každý ví. Ten lehký stres za to stojí.
Druhý den ráno jsme se po cestě dolů zastavili na farmě, kde vyráběli a prodávali ovčí sýry. Dostali jsme vzorky na ochutnání a vezli půl kila sýru domů.
Ráno jsme se utábořili na italské straně u jezera Lago di Predil a dali si snídani. A museli jsme využít toho, že jsme v Itálii a ve vesničce kousek od jezera si zašli do místní kavárny. Pak jsme se vrátili a ještě dvě hodinky jsme si četli knížky u jezera.
