FOOD

Jak na zodpovědné stravování

Co pro mě znamená zodpovědné stravování? Stravování kdy, neubližuji sobě ani jiným! Dlouho jsem trpěla přejídáním. Nemůžu uvěřit, že jsem si byla schopná v restauraci objednat polévku, hlavní chod a pak ještě dezert a nebyly to žádné malé, lehké porce. Bolel mě žaludek, ale chutě po jídle byly větší. Při každém jídle jsem trpěla, myslím, že můžu být ráda, že jsem to nedohnala k bulimii, protože párkrát mě napadlo, že se půjdu vyzvracet na záchod a pak ten desert prostě dojím. No tak tohle rozhodně nebyl zodpovědný přístup k jídlu. Učila jsem se jíst od začátku jak malá.

Všechno přišlo pomalu, každý den jsem ve stravování dělala chyby. Když jsem začala dobře ráno, večer jsem to s jídlem zase přehnala, ale o to víc mě to poučilo. První krok kdy jsem se začala chovat zodpovědně ke svému tělu bylo na ostrově Bali. Stravování tam bylo lehčí, v létě nebo na jaře se obecně jakékoliv změny stravování dělají lépe. Měla jsem hodně ovoce, zeleniny a hlavně hodně komplexních sacharidů v podobě rýže, luštěnin, které zahnaly mé chutě na sladké a díky nim jsem vydržela déle sytá. Občas jsem to s tím stejně přehnala, ale jsou to prostě ještě staré zvyky. Úplného mentálního očištění od jídla a chutí jsem dosáhla, když jsem byla 15 dní bez přítele na malém ostrůvku u Lomboku. Přítel byl na 10ti denní vipassana meditaci a já se dávala do hromady pomocí dvou jídel denně, cvičení jogy, osobních meditací a objevování lidských příběhů.

Těžký začátek 

Začala jsem od úplného vyčištění trávicích orgánu. První den jsme u sebe praktikovala Šanku. To je technika používaná jogíny tisíce let. Ve zkratce pijete slanou vodu, cvičíte a pak jdete na záchod a kompletně se očistíte. Od žaludku až po střeva. Měla jsem pocit, že když chci své stavování změnit, musím od začátku. Po očištění jsem začala postupně jíst porce lehkých a zdravých jídel. To očištění pro mě bylo důležité, déle jsem pak cítila pocit, kdy jsem si tělo nechtěla zase zaneřádit.

Těžší určit správnou cestu

Nebylo to jednoduché vyřadit z jídelníčku suroviny, které mi nedělaly dobře. Já jsem při cestování přestala jíst maso a jiné živočišné produkty jako mléko, máslo, vejce a výrobky z nich. Nebylo to ze dne na den, ale v Asii jsem denně na vlastní oči viděla, jak krutí jsou lidé ke zvířatům. Najednou se mi maso jedlo s větším pocitem viny a stresu. V Evropě tu krutost nevidíte, ale tady to bylo na denním pořádku. Navíc jsem potkávala lidi, kteří mě k tomuto směru víc inspirovali a vysvětlili jak se správně stravovat, aby to bylo ku prospěchu pro mě i pro svět. Nakonec jsem se krásně projedla k veganství a tento životní styl se stal mojí posedlostí. Díky tomu, že jsem se začala stravovat komplexně a víc se zajímat o to co a jak jím.

Nejtěžší vytrvat

Nějakou dobu prostě trvá, než si na nové stravování zvyknete. Nejhorší jsou dny kdy vás pokouší okolí, nebo nemáte moc možností se dobře a v klidu najíst. Návratu do domoviny jsem se trochu bála, protože mé okolí je plno předsudků o stavování. Rozhodně jsem se nevrátila se slovy, tak teď nejím maso a tohle nejím a tohle taky ne. Samozřejmě mě od mojí cesty lidi odrazují, ale vyplatí se vytrvat, já cítím, že to dělá dobře jak mému žaludku, tak mému srdci.

Tohle rozhodně nemá být nějaké verbování k tomu stát se vegany. Jen chci poukázat na to, co je pro mě zodpovědné chování ve stravování. A jaká byla moje cesta. Každopádně doporučuji se nad tím alespoň zamyslet.

You may also like...