Rovnou si ujasníme, bez sněžnic, sem v zimě nechoďte. Ideální návštěva od května do listopadu. Jelikož by březen a sníh v nížinách už slezl a dokonce i v některých výšinách, rozhodli jsme se namátkově vybrat nějakou turistickou trasu v Alpách a prostě tam jet a něco si vyšlápnout. Snažíme se dělat okruhy, neradi chodíme jednou cestou tam i na zpět.
Tak k jezeru dobrý, ale z druhé poloviny cesty nemáme žádnou, protože to se proměnilo doslova o boj o život. Šli jsme od jezera a po pěti minutách mi ujela noha po ledovém srázu a zahákla jsem se o řetěz, který tam byl pro letní tůry jako zábradlíčko. Tak pět minut jsem tam byla zaklíněná nad zledovatělým sněhem dva metry vysoko. Pak mě Márty pomalu vytáhl. Tady jsem začala mít velký respekt. Naivky jsme pokračovali dál, cesta pak vypadala v pohodě, sníh měl skončit. Sníh po půl hodině cesty opravdu zmizel.
,,To nejhorší máme za sebou” řekli jsme si. Ale opak byl pravdou. Na cestě mezi skálami se objevily zbytky zmrzlého sněhu. Nešlo jít zpět, protože už tak to bylo nebezpečné. 5 metrů po ledu, nebylo čeho se chytnout, šlápneš vedle a letíš ze srázu. Brečela jsem.. Brečela jsem radostí, když jsme to oba zvládli. Přišli jsme si jak v nějaké videohře, chvíli jsme se tomu smáli a chvíli měli stažené řiťky. Bylo neskutečné dojít do údolí. Zbývali nám ještě 3km k autu. My je běželi, jak jsme se těšili do auta. Byli jsme unavení, spálený od sluníčka, ale šťastní.
Takže jedině v létě.
